A tak jsem již v pěti letech tloukl vařečkami do židlí, s marnou snahou napodobit bicí soupravu. V ZUŠ v Kostelci nad Orlicí jsem tedy začal navštěvovat pana učitele Kohouta, který si ovšem necelý měsíc po mém nástupu do kurzu přivodil vážný úraz, a následná díra v hlavě ho indisponovala natolik, že se celý kurz zrušil. Jakési vyrovnání přišlo z jiného patra budovy v podobě nabídky výuky hry na flétnu. Na tu jsem foukal šest let, mezitím přibral ještě klavír a zpěv a poté s flétnou skončil. Nedávno jsem si jí koupil, ale už to nějak nejde …:)

Klavírní období vystřídalo keyboardový období v rychnovské ZUŠ. To ovšem vydrželo pouhá tři léta a potom se s podobnými institucemi navždy zavřela voda. A nechal jsem se očarovat kytarou … První opravdová kapela byla velmi legrační a nesmírně rád na ní vzpomínám. Sestra zpívala, Filip Zemánek hrál na bicí, Zuzky spolužáci obsluhovali kytaru a keyboard a já se našel u již zmiňované kytary a u mikrofonu. Za nějakou dobu se k nám v roli zvukaře připojil Pavel Bartoš (byli jsme spolužáci).

Po rozpadu Šálku Čaje jsem inklinoval k tvrdší muzice. Uchvátil mě především hardcore, trash i death. No a pak jsem objevil Slipknot … dodnes jednu z mých nejoblíbenějších kapel, i když je fakt že jejich tvorbu z poslední doby moc nemusím. Vznikli The Silent Innocence a nějaký ten pátek jsme s úspěchem objížděli ten náš kout. Rozpad tehdy zapříčinil vstup do rodinného života jednoho ze členů. V tu dobu jsem také jezdil zpívat s kosteleckou kapelou Inside Up, kde se sešla parta fantastických muzikantů. Ale netrvalo dlouho, Inside Up na nějaký čas ukončili činnost a vzniklo uskupení s názvem v úplném znění Cobatára Alias Silent Turtles Teenage Mutant Heroes Of New Front From Bačinka. Hráli jsme pár let, neodvratný rozpad kapely se však stále blížil. Vsadím ale boty, že to jednou zase rozjedeme. Vzniklo dost zajímavých věcí, byla by škoda kdyby zůstaly neoprášeny …

Už v době Cobatáry jsem však hudebně rostl po boku skvělého baskytaristy Honzy Gregara v kapele EGG (poznal jsem ho v Inside Up), kde jsem realizoval stále silnější funky choutky. Znovu spolu s Filipem Zemánkem a se sestrou (těm se zrovna rozpadli Jungle Bunny), navíc s jejich kytaristou, jsme vytvořili velice zajímavou formaci, která se ovšem rozpadla chvíli po Cobatáře. Následovalo léto roku 2004 a já se nacházel v období velké hudební inspirace. V lese na chatce na Mníšku u Vamberka jsem vytvořil svůj první dlouhohrající rádoby studiový počin, nazvaný Funkazin. Hodně mě v té době bavilo jazz pianko (vzhledem k častým návštěvám pražské „ježkárny“ a jam sessionech s tamními studenty), ale co víc … Díky Honzovi Gregarovi jsem zjistil že chci hrát na basu. A tak jsem si nahrál do stop piano, kytaru, basu i zpěv a bicí obstaralo Casio Privia PX300 a nějaký šikovný prográmky. Téhož léta vznikly 3play a v podstatě i má dráha baskytaristy… :)